Bety

Ahoj,

smutné povídání o náhlém odchodu Jenny jsem Vám už psal. Teď však ze zcela jiné strany dění a světa:

Smečka, ze které pochází moje panička, si pořídila nového člena. Ke stávající křížence bígla Áje se k nim přistěhovala kokřice Bety. Je to malé štěně, které se teprve rozkoukává, ale už má v sobě deset čertů. A ne jen čertů, taky blechy jí naše panička v kožíšku našla. Já, Barney, ze své pozice důstojného a rozumného hafana (teď se nebavíme o agility ale o společenské události), jsem Bety pozdravil a šel jsem si zalézt pod křeslo.

Štěněti se začalo věnovat jiné štěně - náš pubertální Montík. A sedli si do noty náramně. Ona po něm leze, šplhá, kouše ho do pysků, ocasu, tlap, uší, kráká mu hřívu a vůbec se po něm a kolem něj všelijak svíjí. A jemu se to moc líbí. Když Bety vypadá snad trochu unaveně a má tendenci odpadnout, Monty na ní začne šňafat a dorážet. Všelijak ji bere do tlamy (opatrně), sem tam jí připlácne tlapou, občas jí trochu přičutne až mladá dáma odfrčí kus po podlaze.

No a já jsem rád, že nevyžaduje ani jeden z nich mojí pozornost. Užil jsem si toho už dost s Montym a jsem rád, když mě teď vynechají. Stačí mi, když je po očku sleduju. Náramně se bavím.

Mrkněte na fotky, které jsme spolu s páníčky vybrali.

Váš borderák Barney