Soužití s 3 měsíčním Montym
Montyho mám moc rád. Starám se o něj, hlídám aby se mu něco nestalo. Hrajeme si. Dovolím mu úplně všechno, takže jsem celý oškubaný, okousaný a oslintaný. Trénuju ho v elegantní chůzi i tryskovém běhu. Učím ho krást ostatním na cvičáku hračky. Prostě se plně věnuju jeho vzdělání, aby z něj byl dokonalý hafan. Jsou ale chvíle, kdy ho mám plné zuby.
Tak například večer:
Páníčci se dívají na tu divnou svítící krabici, která tu a tam vyloudí nějaký zajímavý zvuk - třeba nějaké cizokrajné štěknutí. To jsou chvíle, kdy jsem se v dobách "před Montyovských" uvelebil u páníčka na gauči, případně někde poblíž, a nechal se hladit, drbat a užíval jsem si klidu domova. Podřimoval jsem. A TEĎ???? Teď trávím většinu času na chodbě, kde je tma. Nebo v koupelně. Nebo někde prostě zcela jinde, kde je ticho a tma. Jinak si mě Monty najde a začne mě zakusovat, začne mi rajtovat po hřbetě, začne mi štěkat do ucha, začne mě provokativně chodit kolem čenichu s hračkami. Už ani gauč mě nezachrání, protože to mrně roste jako z vody a už tam na mě dosáhne, když si stoupne na zadní. Jezdí jako motorová myš a neusne dříve než v jedenáct.
A myslíte si, že je to ráno lepší? Tak čtěte dál:
Než dostali páníčci ten nápad s Montym, tak jsem spal v klidu a pokoji celou noc pod jejich postelí. Ráno jsem se s nimi přivítal, pomazlil, dostal nějakou mlsku a šel jsem s páníčkem na procházku. Pohodička. A TEĎ???? Teď se k nim do ložnice pod postel kradu až tak kolem půlnoci (naštěstí mi nechávají otevřeno) a musím naprosto tiše, ani drápkem neškrábnu, abych toho malého ďábla neprobudil. Vstává se velkým kalupem asi tak ve 4 ráno, když Monty zakňourá. To ho páníček chytne do náruče a letí s ním ven před dům. No já běžím samozřejmě s nimi. Monty většinou nadělí dárkový komplet loužička a kouřící trpaslík a zase jdeme zpět domů. Jenže mrňous už většinou nechce spát a místo toho si hraje se vším, co najde. Dneska kousal nohu od postele. No napadlo by vás to okusovat? Páníčci se pak různě převalují ve svém pelechu, průběžně ho napomínají a vlastně už nespí nikdo až do zazvonění budíku. Pak následuje krátké přivítání a rychlý odchod na procházku.
Nemějte z toho pocit, že bych Montyho chtěl za něco vyměnit. To ani náhodou. Monty je můj. Ale jsou prostě chvíle, kdybych ho zakous...
Váš Barney