Barney o sobě

28.04.2012 15:57

Pár slov Barneyho o sobě a jeho rodině:

Jsem černobílý border colliák narozený 30. října 2009 mamince Kelly z Running Free, Planá nad Lužnicí. Tatínkem je Kendy z Hardy Horde. S tátou jsem se zatím ještě osobně neviděl. S maminkou se občas vidím, když jí přijedu fandit na závody. Spolu se mnou přišla na svět taky sestřička Enží a bráška Kim. Málo se s příbuznými vídám, mrzí mě to, ale co se dá dělat, když od sebe bydlíme tak daleko.

 

Miluju agility. Děsně. Stačí když vidím, jak běží nějaký jiný hafan parkur a trhám karabiny na vodítkách. To poslední bylo prý na padesátikilové psy. Pche, můj zápal pro agility je mnohem a mnohem větší. Bohužel, navzdory nezměrné vášni nejsem v agility ten nejlepší z nejlepších. Jak se dostanu na trať, mám v hlavě jediné: být v cíli první. OK, čas mívám výborný, problém ale je, když se za sebe ohlédnu. Schazuju prakticky všechny skokové překážky a to mi je dávají jenom na střední výšku. Medium. Jasně že jsme zkoušeli large, ale to bylo o zlámání tlap a devastaci překážek, než o sportu. Sem tam mi do parkuru zkusí podstrčit nějakou "elkovou". Sem tam ji skočím. Pravidlo to však není a tak po závodech moc nejezdíme.

 

Paničku, která se mnou trpělivě a vytrvale trénuje to dost trápí. I mě to mrzí. Zvláště když všechny ostatní překážky, které jsou technické, mi jdou velmi dobře. Umím zóny, slalom miluju a beru ho jako odměnu. Jen to skákání je pro kočku.

 

Panička mi občas vyčítá, že ode mě má modřiny a okousané kotníky. Já si ale žádného prohřešku proti etiketě nejsem vědom. Nedá se vyloučit, že jí to při tréninku občas rafne, ale ono to kouše samo, já za nic nemůžu. Prokousaná mikina a kalhoty? Ne, to se mnou nemá nic společného, to už určitě bylo. Fakt. Opravdicky!

Trénuju v Rakovníku a doma u naší boudy. Cvičívali jsme také v Novém Strašecí, ale naše tamní trenérka se zbláznila a vyrazila stopem po Evropě. Dlouhodobě. Takže tam už necvičíme :-( Na domácí trénování máme 4 skočky a slalom. Já bych ještě radši tunel. Tunely já miluju. Jenže paníčci říkají, že když mi tak jdou, není potřeba je trénovat. Takže tunel asi nebude :-(

V Rakovníku mě s cvičením radí Romana s Chunky a pan Karas.

Na cvičáku mám řadu kamarádů, se kterými se moc rád vídám. Kousek ode mě bydlí moje kamarádka největší - malá kníračka Mája. Narodila se stejný den a stejný rok jako já! No představte si to :) Taky trénuje agility a tak se vídáme docela často.

V naší vesnici bydlí také Vočko, taky border collie a taky fešák jako já. Tedy to říkají moji páníčci. No aby ne, když Vočko je můj strejda, máme to v rodině :-)

Když mi byl asi rok a půl, tak mi páníčci pořídili kámoše - modrobílého borderáka Montyho. Dokud byl malý, byl roztomilý. Pak vyrostl a začal mi krást mlsky, hračky, snaží se mě vypudit od páníčků když se s nimi zrovna mazlím. Ale já mu to odpouštím. I když je už stejně velký a silný jako já, beru ho jako svoje štěně a pořád se o něj starám. Každé ráno mě přijde přivítat a dostanu od něj spoustu pusinek. Až je mi to trochu protivné, přece jen, už jsem dospělý chlap.

 

O mém zdraví: narodil jsem se s výrazným podkusem. Páníčci mi říkali, že když jsem rostl, na chvíli mi i zmizel. Ale po čase se znovu ukázal a už mi zůstal, mrcha. S jídlem nemám problém, jen potřebuji mělčí misku na baštu, z těch s vyšším okrajem se mi hůře vylizuje. Bohužel, v mých asi dvou a půl letech se ukázalo, že se spodním patrem mám trochu posunuté i jedno oko. Je to nepatrné, všimne si toho jen psí doktor, kterému páníčci říkají veterinář. Projevuje se to tak, že se mi hůře omývá slzami jedno oko a když je sušší počasí, nebo větrno, musí mi páníčci do oka kapat. Vím ale, že mi to pomáhá, takže se s nimi neperu a říkali, že je se mnou radost spolupracovat. Tak snad jo.

Díky tomu posunutému patru nebudu mít nikdy štěňata. To mě mrzí hrozně moc. Já je totiž mám rád. Jenže je riziko, že by se u mých dětí ta vada mohla ještě znásobit. A to by nebylo vůbec, ale vůbec dobré.

I když štěnda nebudou, nechali mi páníčci udělat rentgen předních a zadních tlap. To kvůli sportování. Aby si byli jisti, že si blázněním při agility neubližuju. Všechno je v nejlepším pořádku, takže hurá na cvičák!!!