Baroví povaleči

Ahoj hafani,

ještě jsme se Vám na našich stránkách nestihli pochlubit, že občas chodíme s Montym do hospody. Tedy přesněji do baru. Ten je nekuřácký, a když je teplo, dá se sedět venku. Je to pro nás velká socializační událost. Když tam zajdeme večer, mnohdy potkáme některé z přátel našich páníčků a tak jsou to i naši kamarádi.

A když tam přijdeme dříve, odpoledne, tak tam občas narazíme i na malé děti. To jsou taková lidská štěňata, ale nekoušou tolik. Naposledy toto úterý:

Byl státní svátek a tak bylo ve městě spousta lidí. V baru také. V poklidu jsme si odpočívali po dopoledním výletě až u nejzadnějšího posledního stolku. Když tu se k nám přimotalo jedno lidské štěně a začalo Montíka hladit po kožichu. A ten? Jindy uštěkaný pubertální pošuk si to nechal líbit. Ba dokonce začal nastavovat tu hřbet, tu hlavu, prostě kde zrovna chtěl hladit. Dítě sem tam hráblo Montíkovi i do oka a on ho jenom zavřel a dál držel. Za chvíli si toho všimla maminka toho lidského štěněte a přišla za ním mu říct, co nám, hafanům, smí dělat a co ne. No a netrvalo dlouho a na Montíkovi se vystřídaly snad všechny děti, co tam to odpoledne byly. Tipnul bych si tak 6. Monty jenom ležel na zádech, všechny tlapy nestydatě rozhozené a užíval si pozornosti. Sem tam dal některému pusu.

I mně přišla ta štěňata pohladit, ale já jsem se tvářil o trochu důstojněji a vážněji než Monty a seděl jsem vedle páníčka. Tak mi tolik pozornosti nevěnovala. A já byl i trochu rád. Ne, jasně že bych je nesežral, ale pěstuju si image seriózního gentlemana. Ale když mě nějaké mládě chytne kolem krku, no tak jsem zkrátka chycený a musím na něj dát pozor.

Váš Barney