Monty se byl předvádět
Ahoj hafani,
byl jsem se předvádět, jaký jsem fešák. Tedy jenom já jsem se předváděl. Fešáci jsme tu dva, Barney je taky moc pěknej. Jenže Barney má ne zcela ideálně narostlé spodní patro a ze soutěží krásy by ho to diskvalifikovalo. Taky nosí ocásek po vepřovém způsobu, zakroucený jako šavli nahoru na záda. Nevím proč to tak dělá, protože když není mezi cizími psy, a když já ho nezlobím, tak ho nosí normálně. Ještě že má narostlý tak huňatý polštář na zadku, protože by jinak bylo vidět skrz psa, když zívne :-). Tahle sprosťárna není ode mně, slyšel jsem to od páníčka. Já bych si to nedovolil. Barneymu je to ale jedno a je na svou oháňku hodně pyšný.
Jo, ale zpět k tomu mému předvádění se. Bylo to něco většího, prý mezinárodní výstava. Vstávali jsme kvůli tomu hodně brzo. Ani já, ani Barney jsme tak brzo vylézt z pelíšků nechtěli. V půl páté a ještě o víkend. No děsný. Barníčka jsme vyložili u rodičů paničky a já jsem pokračoval daleko předaleko, až do Českých Budějovic. Ráno při procházce jsem zmoknul, v autě jsem spal a když jsem na výstavišti vyskočil z auta, měl jsem na zádech velmi vydařené číro. A ještě šejdrem. Tak mě panička ještě trošku přičísla a šli jsme hledat „naše“ místo. K mému velkému překvapení tam na mě čekala už moje maminka Katy se sestřičkou Dixi. A byl tam taky bráška Bonie. Já už ho docela dlouho neviděl a musím říct, že je z něj pořádný kus psa. Veliký jako já, jestli ne ještě o chlup víc. Všichni jsme se moooc přivítali. Pak jsem začal zdravit paničku Bonieho a on začal žárlit. A povídal, že mě zakousne. Tak nás potom raději drželi dál od sebe.
Přišel okamžik, kdy jsem se měl předvést. Přistoupil jsem k tomu osobitě a při vstupu do „kruhu“ jsem se vyvlékl z výstavního vodítka a šel jsem se podívat na ostatní psy. Panička mě prý volala, říkala mi to pak maminka Katy, ale já nic neslyšel. Takže jsem měl pěkné „ántré“. Nakonec ale všechno dopadlo dobře. V naší dorostenecké kategorii jsme byli tři – já, brácha a nějaký třetí, nám neznámý pes. A panu rozhodčímu jsme se líbili všichni tak, že jsme dostali nejvyšší možné hodnocení – velmi nadějný hafan. Takže jsem úplnej modelka. A mám na to razítko.
A bylo po všem, zase jsme jeli domů. Tedy samozřejmě nejdříve pro Barneyho. Ten byl, jak už jsem říkal, u rodičů paničky. Jejich doupě se stává z maminky, babičky, dvou psích slečen Áji a Jenny a tatínka. Dámská přesila byla taková, že když jsme přijeli, našli jsme tatínka i Barneym zalezlé v dílně. Už měli těch ženských asi dost. Já Barneyho opusinkoval a jelo se domů. Všichni jsme byli utahaní jako čoklové. Doma jsme si zatopili v krbových kamnech, a s chutí jsme se poskládali kolem a odpočívali. No a já začal Barneymu všechno vyprávět.
Váš Monty