Montymu roste zub

Ahoj hafani,

Montymu roste poslední zub. P1. Dlouho byl hodný (v rámci možností), nic nezničil. Ale v poslední dny se mu začal ozývat ten zub. A asi je to zub hlodavý, protože ho  nutí neustále něco kousat. Zde malý výčet:

• Páníčci se dlouho zlobili s v průvanu se zabouchávajícími dveřmi. Bylo to i nebezpečné pro nás, pro hafany, co kdyby nám zůstal v přibouchnutých dveřích ocas. Až jednou se zmohli na zarážku do dveří. To bylo radosti. Ale jen do té doby, než ji našli zlehka okousanou několik metrů před domem. I dostal Monty vynadáno a zarážka se vrátila na své místo. Monty byl celý schlíplý, věděl že se dopoustil nepravosti. Jenže pak se zub ozval znovu a zarážka se vrátila zase na své místo venku před domem a stupeň její okousanosti značně narostl. Monty dostal vynadáno o něco více a páníčci zarážku už nepoužívají. Dveře nám zajišťují kanystrem s vodou, který nechává Montyho zub v klidu.
• Monty sežral dřevěný držák na mýdlo.
• Monty si v obývacím pokoji vytáhl z košíku s hračkami pískací gumové kuřátko Tweety a odnesl si ho na pelíšek. Páníček u toho byl a protože ví, že Monty má kousavé období, vysvětlil Montíkovi, že tato hračka teď není zcela vhodná a dal mu jinou hračku, určenou ke kousání. Tweetyho odnesl zase zpět do košíku. Netrvalo dlouho a pískání kuřátka bylo znovu slyšet z pelíšku. Vše se zopakovalo asi třikrát. Pak páníčkovi došla trpělivost a kuřátko vrátil zpět do hracího košíku a zabalil ho do deky, která v tom košíku také je, a uložil ho až pod všechny ostatní hračky. Trvalo to asi pět minut, než páníček zjistil, že Monty ve vší tichosti Tweetyho opět z košíku vydoloval, odnesl ho k sobě na pelíšek a aniž by kuřátko jen malinko písklo, ukousl mu prdel.
• Monty sežral paničce taštičku, ve které měla cosi, čemu říká šminky. Já tomu moc nerozumím, sám používám pro přízdobu jenom bodláky a hlínu, a tak budu jen tlumočit to, co jsem slyšel od paničky, když telefonovala celá rozlobená páníčkovi. Ten dostal vynadáno za to, že nezavřel dveře do koupelny. Tak tedy, mladý pan Monty měl packy od pudru, rtěnku na tlapách a na zubech a na vousech měl řasenku. K tomu rozkousal lahvičku s dezinfekcí. Měl štěstí, že byla z druhu nepálivých.

Já si nevzpomínám, že bych kdy nějakou věc sežral nebo nějak jinak hryzem poničil. Dokonce ani hračku. Co já měl plyšových zvířátek. Spal jsem s nimi v pelíšku, po dobré večeři jsem občas ty větší z nich... ehm, no zmermomocnil. S nástupem pana Montyho do naší smečky se většina plyšáků utekla schovat do košíku na skříni v prádelně. Nedivím se jim, na rozdíl ode mně se nemůžou bránit. Snažím se Montymu domlouvat, ale je to paličák a má chvíle, kdy za něj myslí jen ten zoubek. Všichni doufáme, že se mu vyklube co nejdříve a my se budeme moci přestat bát, co zase vyvede.

Váš Barney