Naše podzimní výlety

Čau hafani,

máme tu podzim. Období mytí tlapek, nebo alespoň jejich otírání do hadru. Děsná otrava. Taky jistý pocit ponížení. Ale zas na druhou stranu, když sleduju páníčka, jak okolo nás leze po čtyřech a pucuje nám nohy, není ještě tak zle.

Abychom si mohli nohy zašpinit, je nejdříve potřeba někam vyrazit. A to s potěšením činíme.

Jeden víkend jsme vzali páníčky na rozhlednu na Velké Bukové. My nahoru nešli, počkali jsme dole v autě, ať si ty schody vyběhnou sami. Když se vynadívali a zase slezli, šli jsme do blízkého lesa. Byly tam krásné vyhlídky na údolí Berounky. Berounka to je řeka, do které nás páníčci ještě nevzali vykoupat. Tímto tedy jen tak mimochodem vznášíme reklamaci. Písemně. Kromě výhledů, které jsou pro kočku, tam byla velká spousta zajímavého čmuchání, šišek k aportování a taky jeden kanec. Tedy, on to byl Monty, ale jak jsme zjistili, k divočákovi nemá daleko. Koštnul žaludy, kterých tam bylo všude plno. A došel k závěru, že to chutná dobře a začal se jimi cpát, jako kdyby ho doma nekrmili. Povídal, že je ve vývinu. No panička zas na druhou stranu povídala, že žaludy se prý krmí prase před porážkou a tak ať prý si dá do sytosti. Tomu jsem moc nerozuměl. Naprosto srozumitelný byl ale následek: Monty celou následující noc děsně ...ehm... ucházel. Šel jsem spát raději na chodbu.

Tento víkend jsme uspořádali další výpravu. Tentokráte byla cílem přehrada Klíčava. To je takovej velkej rybník schovaný za zdí. Asi aby jim ryby neutekly. Bylo to tam taky moc príma, jen Monty fňukal, že to nemá spojené s žádným gastronomickým objevem. Dostal ale od páníčka kus jablka a byl zticha. Já nežebrám nic, nemám čas. Očuchat a podepsat všechny stromy v lese je práce k zbláznění. I když každý strom podepíšu jen jedinou kapičkou ... inkoustu, tak mám prázdný kalamář a nejsme ještě ani ve třetině cesty. Je to nesmírně stresující. To si nedovedete představit.

Páníčci pořídili pár fotek, tak na ně můžete mrknout. Velká Buková je tady a Klíčava zas tu.

Pac a pusu, Váš Barney