Zahrádka
Ahoj hafani,
naši páníčkové se rozhodli, že ze zapleveleného pozemku vytvoří něco, co by se mohlo nazývat zahrádkou. Velká bžunda pro bordery.
Začali tím, že oseli trávník. To je věc vymyšlená pro hafany za účelem válení se, hraní si, pro honičky, všelijaké sportování a taky pro pastvu. Trávníky máme dva. Jeden klasický, druhý tak zvaný luční. Ten je sice o dost hezčí, jenže mu trvá až dvě sezóny, než z něj opravdu trávník je. Takže tam kde je oseto toto o mnoho dražší semínko, je teď pusto a my si tam chodíme lehat, až když jsme tak špinaví, že už je to vlastně jedno kde si lehneme. Klasický trávník už začíná být vidět, lze se po něm válet, lze ho už okusovat. Bohužel snaha páníčků se nějak minula s výsledkem a oba jsme se shodli na tom, že ten trávník se žrát nedá. Je to celé měkké a chutí se to ostřici nevyrovná. Snad ten luční trávník bude lepší.
Kromě trávníků se naše „zahrádka“ skládá také ze záhonů a stromků a stromů. A dvou keřů. Do posledně jmenovaného chodí Barney kadit. Vyžaduje u toho soukromí a má (nevím proč) pocit, že mu ho těch pár holých prutů zajistí.
Záhonky jsou taková uhrabaná místa, s krásně jemnou hlínou, s osázenými rostlinami. Ty rostliny nijak extra nechutnají. Pod rostlinami je od páníčků umíchaná extra hlína ve které jsou mimo jiné i koňské kobližky. A když se náhodou, opravdu jen čirou náhodou, objevím někde v tom záhonku, hned mě ženou pryč. Vůbec nevím, proč tam takovou atrakci strojili, když mě pak vyhánějí. Je to trápení psů. Přitom já bych jim v tom zahradničení tak rád pomáhal.
A tím se dostáváme ke krajinotvorbě a sadařství. Mám oblíbený vyvýšený roh našeho pozemku, odkud mám vyhlídku na část naší vesnice a na velké pole, kde občas bývají srnky, zajíci, kam chodí lovit vesnické kočky myši, bývají tam straky, holubi, prostě spousta objektů seřvání hodných. A tohle milé zákoutí mi páníčkové zprznili vysazením stromu. Nějaká slivoň či co. Zatím to nic neplodí, velký užitek v tom nevidím. Nedali mi to až do té mojí vyhlídky, je to od ní asi 2 metry, ale i tak, já si to tam nepřeji. Už dvakrát jsem jim ten strom přesadil jinam, ale pořád si trvají na svém a vždy ho vrátí na původní místo a znovu mi ho tam zahrabou. Je to souboj nervů.
Aby to nevypadalo, že kolem domu pomáhám jenom já: i Barney pomáhá. Jednak chodí hnojit ty dva keře (mají tolik živin, že budou mít za chvíli 20 metrů na výšku a porostou i v zimě, protože jsou permanentně zahřívány) a pomáhá páníčkovi s pracemi, u kterých se používá voda. Tu Barney miluje. Tady a tady můžete najít obrázky toho, jak Barney zbožňuje mokré práce. Naposledy spolu s páníčkem umývali před přicházející zimou sudy na dešťovou vodu. Vynosili z nich vodu ke stromkům, pořádně je vymyli koštětem zevnitř i z venku a odnesli je za dům do závětří. Sotva je páníček postavil na zem, Barney je hned podepsal, aby se poznaly, kdyby se přes zimu třeba zaběhly. To se pozná, že je starší a moudřejší. Mne to vůbec netrklo.
Na výsadbě rostlin do záhonků páníčci (no především panička) dělají už několik dní a pořád ještě není zasazeno všechno. Tak držte palce, ať to do mrazů stihneme a ať u toho nepřijde k úhoně žádný páníček ani borderka.
Od hlíny umrněnou pusu posílá
Váš Monty