Zónové překážky

Ze zónových překážek mám trochu obavy. Je to tak moc vysoko... Tolik ani nedosáhnu přední tlapou, když si stoupnu na zadní. Strašná vejška. A představte si, že jsem z takové výšky spadnul. Dokonce vícekrát. Většinou mě chytili páníčci, na zem jsem spadnul jen jednou, ale i tak jsem se áčka a kladiny bál. Až do minulého týdne.

To jsem je přešel po dlouhém čase znovu. Na cvičáku ve Strašecí. Nepřeběhl jsem je zcela sám, nejdřív mi kamarádka kníračka Mája ukázala, že zónovky nekoušou, pak mě Andrea jistila na vodítku a páníček přede mnou dělal tajtrdlíky s hračkou. Za ní jsem pak přešel několikrát áčko i kladinu tam a zpět.

Tedy, fousy se mi hrůzou ježily, ale přežil jsem to. A nebylo to zas tak špatné. Až trochu seberu odvahu, tak se z těch překážek i rozhlédnu. Mám pocit, že tam odtud musí být krásný výhled. Zatím na něco takového ale nemám čas, musím bedlivě sledovat plochu před sebou, abych nedal někam špatně tlapu a zase nespadnul.